čtvrtek 2. března 2017

Universal Studios Hollywood - Harry Potter

Universal Studios byl nápad mojí sestry Alžběty. Když se dozvěděla, že pojedu za oceán, oznámila mi, že určitě musím buď na Floridu do Orlanda nebo do Los Angeles do Universal Studií. Dost dlouho jsem to vnímala spíš jen jako hodně bláznivý nápad. 
Dokonce i potom, co jsem si koupila letenku do LA, což už samo o sobě bylo hodně bláznivé, jsem si myslela, že do Universal Studií nepůjdu - přece jen to není úplně levná sranda.
Jenže moje sestra byla přesvědčena o tom, že tam prostě MUSÍM jít a tak mi řekla, že mi lístek zaplatí.
A bylo rozhodnuto. Haha.
Na webových stránkách měli zrovna akci na dvoudenní lístek jen o něco málo dražší, než lístek na jeden den, takže jsem si koupila rovnou dvoudenní vstup. Když už, tak už.
Má někdo taky tak super sestru? Která chce, ať se máte krásně, zatímco ona trpí na porodním sále??? Druhý den, kdy jsem byla v Universal Studiích, se sestře totiž narodil druhý chlapeček a já se stala dvojnásobnou tetkou. 17.2.2017, docela cool datum hmm? Jmenuje se Samuel a je v těch nejlepších rukou, jeho bratr Maxim (který mi moc chybí) se o něj totiž stará na jedničku - pořád ho hladí a dává mu pusinky - už se nemůžu dočkat, až to taky uvidím!

Zpátky k tématu - dnešní článek bude přeplněn fotkami z Kouzelnického světa Harryho Pottra.



Tohle (dole) byla brána do Prasinek, která oddělovala zbytek parku od světa HP.





Famfrpál je tvrdá hra!
Můj otec byl chytač!





Po troše focení jsem vyrazila na svou první jízdu. Před jízdou bylo potřeba uschovat si batoh do skříněk, které se zamykaly a otvíraly otiskem prstu. Na Harry Potter jízdu se v sezóně čeká třeba i dvě hodiny, možná víc, co já vím. Jak jsem tam byla já, tak největší čekací doba byla asi 50 minut. Ovšem - pokud jste sami, můžete přeskočit celou řadu. Resp. postavit se před celou řadu a jen chvíli počkat, než vás někam dohodí. Protože na jízdu se chodí po čtveřicích a když je parta tří lidí, tak tam prostě dosadí mě, jako čtvrtého, geniální! Ušetřila jsem si tolik času čekání :-) jako single rider.


Už když jsem si četla tohle, tak jsem tušila, že to asi nebude jako řetízkový kolotoč. 
Jízda se odehrávala uvnitř Bradavického hradu a tady na té fotce jdou už trochu vidět ty sedačky.



Poprvé jsem myslela, že se pobliju. Rozumějte, mně je špatně i v autě. Jsem vážný kinedril závislák, když se jede někam dlouho. Ale asi to nebylo až zas tak vážné, protože jakmile jsem vystoupila, tak jsem běžela zpátky nahoru, abych mohla jet ještě jednou.


Nechápu, jak to mají vymyšlené, ale je to geniální. Chvílema letíte na koštěti nad jezerem.


Chvílema chytáte s Heroušem zlatonku.


Drak na vás chrlí oheň - hnusná smrdící pára.
Chtějí vás sníst mozkomorové.
Ale pak samozřejmě přijde Harry se svým patronem.
Všude jsou pavouci, ale pak Hermiona zakřičí Aránia exhuma.
Je tam dokonce vrba mlátička, které se vyhýbáte tak zuřivě, až ležíte.
Ta sedačka, na které sedíte, se hýbe na všechny strany. Snažila jsem se trochu prozkoumat, jak to dělají, a přišla jsem akorát na to, že každá sedačka zvlášt má svůj vozík a na tom vozíku je upevněné velké rameno, které s tou sedačkou zuřivě pohybuje - dává to trochu smysl? 
Na závěr jízdy přiletíte na koštěti do Velké síně, kde vás vítá Brumbál a spoustu Nebelvírských studentů a Brumbál říká "nezapomeňte si ze skříněk vyzvednout své věci".




Hostinec u Tří košťat


A můj oběd z prvního dne - mražený máslový ležák, za který zaplatíte téměr 7 USD, ale nejde být ve světě HP a neochutnat máslový ležák, to by byl zločin!


A na jídlo jsem si dala kuře pečené na citronu a bylinkách s pečenými brambory a vařenou kukuřicí. Snědla jsem úplně všechno, co se dalo sníst a pak jsem si olizovala prstíčky :-D
Díky bohu, protože to taky stálo majlant :-D
K jídlu hrála tématická hudba z HP, což bylo sice krásné, ale stýskalo se mi u toho po domově, navíc s pečeným kuřátkem, takovým typickým jídlem, co naše mamka peče vždycky v sobotu (a v neděli je ze zbytků rizoto) - haha jenom vtípek pro pobavení mamky a bratra, tohle jsou naše interní vtípky.




Tohle je okno do medového ráje.


Čokoládovou žabku jsem koupila sestře jako (1) odměnu za zdařilý porod (2) poděkování za lístek (3) protože je můj kámoš! Hrozně se těším domů, až si ji sestra odbalí a já uvidím, jak vlastně vypadá.


Bertíkovy fazolky jsem nekupovala, protože se to dá sehnat za skoro stejné peníze v Česku (akorát v jiném obalu).




Tahle fotka (dole) je z druhého dne, kdy lilo jako blázen. Věděla jsem, že bude pršet, netušila jsem ale, že z nebe budou padat provazy vody a povětrnostní podmínky větrná hůrka hadr.


A tady je ona preclíková čoko hůlka, kterou jsem si spravila náladu poté, co mi někdo snědl mé skoro plné balení čoko preclíků.




Co se týče obchodů, prodávali úplně všechno, na co si jen vzpomenete.

Zde - šaty, které měla Hermiona na sobě na plese ve čtvrtém díle.


Hábity - asi za 120 USD. Docela mě překvapilo, kolik lidí si je opravdu kupovalo.



Tohle je moje mikča! Původně jsem si z Kanady domů chtěla přivést mikinu Ivey Business School, ale tohle je rozhodně mnohem lepší nápad! A cítím se teďka ve škole jako velký rebel, když jsou všichni Ivey ovečky a já jsem dívka ze Zmijozelu. 
První den jsem si ji jen vyfotila, ale když jsem druhý den na sobě měla dvě mikiny a pořád mi byla zima - to počasí bylo opravdu bláznivé - tak jednoduše nebylo zbytí!




Spoustu lidí nosilo tašky od Olivandra s hůlkami. Já jsem si hůlku nekoupila, to mi nepřijde úplně praktické, mikča lepší!


Hrozně moc se mi líbil tenhle obal na mobil, který je zároveň taky úložištěm pro karty - ale stálo to přes třicet dolarů, tak jsem akorát protočila bulvy a šla jsem :-D


Hrozně moc se mi taky líbila brož ve tvaru zlatonky - měli tam deset tisíc broží, přívěsků na klíče, odznaky prefektů a primusů, trička se znamením zla, s relikviemi smrti, všechny kolejní, bradavické, taky mikiny, batůžky, čepice, šály, klasicky pohledy, obaly na telefony, různé sladkosti jako třeba gumové slimáky, prodávaly se tam dokonce košťata asi za 300 dolarů a kouzelnické šachy tak za 500 dolarů. 




Měla jsem hroznou radost, když jsem zjistila, že neopomenuli ani takovou hvězdu, jakou je Zlatoslav Lokhart!


Zlatoslav Lockhart, nositel Merlinova řádu třetí třídy, čestný člen Ligy na obranu proti černé magii a pětinásobný vítěz ceny Týdeníku čarodějek v soutěži o nejkouzelnější úsměv.

Zapomeňte!!!!!!
Ahoj, kdo jste? - Ron, Ron Weasley - Vážně? A kdo jsem já?
Tohle je ale podivné místo, vy tady bydlíte?

Úžasné, jako nějaké kouzlo!





Tohle je první den večer.


A tohle (dole) je druhý den ráno.



Tady jsem vymyslela nový způsob, jak zneškodnit mozkomora - kopnout ho do hlavy.


Moudrý klobouk řekl Zmijozel, je to jasný, jsem velký kouzelník a v hlavě to všechno mám! Zmijozel mi pomůže na cestě k velikosti.


Druhý den příšerně pršelo. Šla jsem na oběd zase ke Třem košťatům, tentokrát ale ne moc chytře v obědové špičce, asi deset minut jsem musela čekat venku v řadě - kdy lilo a vítr převracel deštníky.


A pak ještě asi 35 minut v řadě vevnitř - ale to už mi bylo jedno :-D byla jsem ráda, že jsem pod střechou.


Můj druhý oběd byl Shepherd's Pie, což je něco jako guláš se zeleninou dole a bramborová kaše navršená na tom nahoře a celé je to zapečené. Je to typické anglické jídlo - celkově tam podávali anglickou kuchyni - nečekaně. 

A k pití - dýňová šťáva! Ta mě rozhodně zaujala mnohem víc, než máslový ležák. Byl to super džusík, něco mezi perníčkama, meruňkovým kompotem od babičky, jablečným moštem a jablečným džusem. Dýni jsem tam cítila první dvě sekundy a pak vůbec ne:-D

Asi pět minut poté, co jsem dojedla, vypadl proud, přestala hrát hudba a byla tma.
Hnedka nahodili nějaká provizorní světla, ale bez hudby to bylo dobrých 15 minut.
A později jsem zjistila, že výpadek postihl úplně celý park. 
Takže pak přestaly jezdit i některé z atrakcí.
Proud sice obnovili, ale nakonec se kvůli počasí park zavřel o dvě hodiny dříve, než normálně.

V aule nějakého hotelu udělali provizorní útočiště, promítali tam nějaký dokument o tom, jak se Mimoňové ocitli na světě - hodně vtipné - a rozdávali tam horkou čokoládu zdarma - vypadalo to tam jak v uprchlickém táboře.

Jediné, co mi vadilo (kromě toho deště samozřejmě:-D), bylo to, že jsem tam nebyla s někým blízkým, kdo taky miluje Harryho Pottra, a s kým bych mohla sdílet své nadšení.
Tak příště!

7 komentářů:

  1. Já být na tvém místě, koupím všechno z vyjmenovaných věcí a po zbytek pobytu bych držela hladovku :D nebo bych jela hned po návštěvě Bradavic domů :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když mně by se to nevešlo do kufru :-( ale jinak geniální! :-D

      Vymazat
    2. Teď mě napadla jedna věc, co neprodávali - Hermioninu kouzelnou kabelku!!! Ta by se hodila :-D

      Vymazat
    3. Koupila bych další kufr :D a po Hermionině kabelce jsem toužila dlouho :D vlastně po ní toužím furt. Nechápu jak ji mohli neprodávat:D

      Vymazat
  2. Já a Harry Potter jsme hvězdami článku :-D

    Já bych tam koupila všechno :-D třeba to tričko s relikvií smrti co je v pozadí té fotky se znamením zla :-D ale určitě bych si koupila hůlku u olivandera :-D měla jsi přidat i fotku těch hůlek jednotlivých postav, to se mi moc líbilo :-)

    A neboj, jednou tam spolu pojedeme, to si totiž nemůžu nechat ujit :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Nic na světě nikomu nezávidím víc, než teď tobě tohle. :D Achjo, až budu velká, budu tam bydlet!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale notak, vždyť jsem málem zemřela v dešti!!!:-D

      Vymazat