Nedělní myšlenky

Takhle vypadá každé moje ráno. Ovesná kaše a 1/2 banánu doplněna nějakým dalším ovocem - rozmražené mražené jahody / borůvky / maliny nebo kiwi + javorový sirup, minimálně tři lžičky, mňam. 

Tenhle víkend jsem nedělala skoro nic a pořádně jsem si to užila. 

Nebo spíš takhle - v sobotu jsem uběhla 5 mil v posce na páse, první běh od listopadu, a celou neděli jsem z toho byla paralyzována - svalová mega horečka. Zmohla jsem se akorát na to, jít si koupit čokoládu a pak ji celou sníst.

Snažím se vymyslet, o čem budou mé závěrečné eseje.

A "individuální kreativní projekt", který nemá vůbec žádné zadání - můžeme udělat cokoli.

Myslím, že koupím sešit, a budu do něj psát / kreslit / vlepovat obrázky na téma - já, kdo jsem, v co věřím - co jsem si odnesla z kurzu - a třetí část bude srovnání Kanada a Česko. 

Zatím mě napadlo, že vedle sebe nalepím fotku britské královny, jakožto hlavy Kanady, a Miloše Zemana, jakožto hlavy Česka :-) to bude zajisté zajímavý kontrast.

A pak Wayna Gretzkyho a Jarouše Jágra.

A pak premiéry za mlada.

Ukázka.

Sobotku dám schválně malého, nebude mi tady hyzdit blog.

Kanadskej premiér Justin Trudeau byl za mlada velký fešák. A pořád je. To budou krásné kontrasty, viďte?

Taky čtu knihu od Denise Shackela - ten můj nový profesor. Takovou knihu by si měli přečíst všichni lidi na světě a něco si z ní vzít, svět by byl hned lepší místo.

Píše třeba, že musíš mít vizi. Používá hodně mně známých citátů, např. budoucnost patří těm, kteří věří v krásu svých snů.

Poslední tři týdny školy předemnou.

Celý následující týden je Dave na Floridě, škoda.

Mám radost z toho, jací mě tady učí pánové, nenaučila jsem se nic teoretického, ale v tom je právě ta krása. Ještě jsem nikdy neměla tak dobré učitele. Muže. Ženy jo. Věrka Melichaříková ze Skalice bude vždycky top, protože vždycky věřila v mé superschopnosti hahah, věřila, že jsem speciální děcko, a to je hodně super, když si tohle o vás někdo myslí! 

Po konci školy mě čekají ještě dva týdny v Kanadě. 10. - 12. dubna strávím v Torontu. Zajdu do Ripleyho akvárka kouknout na rybičky, ještě jsem nikdy nebyla ve velkém akvárku. Hlavní důvod výletu do Toronta je ale koncert v Air Canada Centre (hala Maple Leafs, druhá největší hokejová hala v Kanadě). Koncert Bon Joviho. Aaaaaa staroušek Jon!!!! Jsem trošku oldschool, neznám nikoho ve svém věku, kdo by je poslouchal, ale je mi to upřímně úplně jedno, hrozně se těším!

Michael Sider nám ve středu říkal o všemožných rétorických prvcích, které existují, a já je spatřuji v bon jovi písních, fakt sranda. To asi dám taky do toho kreativního projektu do části "co jsem si odnesla z kurzu".

A před Torontem asi ještě tři dny v Montrealu, ale to uvidím podle počasí. Zrovna je tam asi mínus dvacet.

Tady mínus deset.

Zrovna, když jsem si myslela, že zima už skončila.