Nastal čas napsat další článek. Tentokrát to budou zmatené myšlenky a postřehy. A v hlavní roli budou maliny. Proto si myslím, že kdo nemá rád maliny, měl by přestat číst.
Právě jsem se vrátila z "End of the Year Event" - akce ke konci školního roku. Všichni mí zdejší spolužáci budou už za týden absolventi. Konalo se to v takovém zábavním centru, asi něco jako Carbon ve Frýdku-Místku, byl tam bowling a další srandoviny. Nejlepší na tom bylo jídlo zdarma. Upřímně, jinak bych tam ani nešla. Měla jsem salátek, masové koule, nejrůznější sýry a zeleninku. Ale to byl první chod. Na druhý talíř jsem si navršila načos (se sýrem a vším možným) se salsama, dva kousky pizzy a další salátek. A pak přišly na řadu cookies.
A teďka vypadám jakobych byla asi v pátém měsíci.
A potom - potom začalo něco, co jsem si myslela, že se může dít jen v Česku. Lidé si začali obstarávat krabičky od personálu a balili si jídlo domů. A pronášeli u toho hlášky jako "když musím platit 500 dolarů za casebooky" a krabičky plnili k prasknutí. Tak jsem si nabalila taky žejo. Nasypala jsem si do krabičky spoustu pekanových oříšků (které si budu dávat do ovesné kaše mňam), mám čtyři kousky pizzy, pět maxi cookies a salátek. Ty cookies mám zčásti pro spolubydlícího, protože se se mnou nedávno podělil o domácí cookies od svojí mamky.
Pak jsem si řekla, že je čas jít domů. Nevěděla jsem přesně kudy, protože jsem se na místo dostala speciálním busem, který jel přímo od Ivey, plán byl někoho se zeptat. Tak jsem vyšla před podnik a tam byl můj vedlesedící z jednoho předmětu a jeho kámoš, kterého jsem nikdy v životě neviděla, kterému zrovna přijel Uber (taxik). A ten můj vedlesedící mi říká, že mě ten jeho kámoš vezme. Tak jsem jela domů taxíčkem. Zadarmo. S plnou taškou jídla. A plným pupkem.
Včera jsem se dozvěděla, že školné na Ivey za celé čtyřleté studium Honors Business Administration Programu je 65 000 dolarů. To je přibližně milion třista tisíc korun. Což dělá 165 tisíc korun za semestr. Pointa - dotáhla jsem to odcuď...
Až na školu se školným 165 tisíc za semestr :-D
A to jen díky úžasným lidem, které kolem sebe mám.
Včera jsem našla spoustu starých fotek, o kterých jsem nevěděla, že ještě existují, včetně téhle mekáčské a byla jsem z nich děsně rozněžněná. Jedna z mých nejoblíbenějších je tahle.
Myslím, že je ze dne, kdy Pepíčkovi letěl počítač z okna:-D
Skoro čtyři roky stará. Zajímalo by mě, kde skončil tenhle můj béžový svetřík. Nevíš mamko?
Za víkend musím napsat dvě eseje. Zítra máme týmový meeting ohledně jedné prezentace. V neděli další meeting ohledně jiné prezentace. V pondělí mám individuální prezentaci. O čem? Netuším!
Dostali jsme ve škole voucher buď do školní jídelny nebo do školního starbucksu na pět dolarů. Vidím to na ten starbucks a banánový chlebíček mmmm.
Tak a teď k těm malinám. V úterý v supáči jsem se rozhodla investovat do malin (moje mamka říká, že peníze neutrácíme, nýbrž investujeme). A tahle investice do malin se ukázala býti jednou z nejlepších investic za poslední dobu. Dělají mi tolik radosti!
Snídaně č. 1
To lesklé vedle malin je javorový sirup a to hovínko uprostřed to je kešu máslíčko. Jak je arašídové máslo, tak tohle je kešu máslo. A je to luxus.
Hrozně mě baví si to fotit z toho důvodu, že mi to pak dělá radost ještě několik dní.
Na tohle jsem nejvíc pyšná. Je to molekulární gastronomie v mém podání.
Nejlepší svačina, co jsem si kdy připravila zřejmě.
Snídaně č. 2 - úplně to samé, jako snídaně č. 1, ale mám nepřekonatelnou touhu tu nádheru někde sdílet! A co teprv ta chuť mmmmmm!!
Pak jsem ještě přidala kešu máslo. Doporučuju všem snídat krásné věci, je to super!
Zítra to vidím na kašičku s malinami, javoráčem a těmi pekanovými oříšky, které jsem si dneska přinesla domů z té akce.
---- Část maliny právě skončila. ----
Na závěr ještě mini výběr z těch fotek, které jsem včera objevila. V hlavních rolích tentokrát já a můj bráška. Fotka první - Dubrovnik, léto 2014
Fotka č. 2 - před naší oblíbenou budovou - víceúčelová sportovní hala F-M, zřejmě jen několik dní předtím, než ji zbourali. Rok zřejmě 2013. Ale je těžké uvěřit, že bratr je na té horní jen o rok starší:-D
A tady chytá ryby na večeři a já mu říkám, že pokud nic neuloví, tak nemůže ven z vody.
:-)
Mám tě ráda brácho a chybíš mi!
Správně Barunko. Utrácí se zvířata. Nemáme z toho nic, někdy jen ten smutek, že jsme je museli nechat utratit. Peníze se investují. A správná investice je ta, která nám následně přinese užitek. Přinese nám radost, dobrý pocit a opravdu dobrá investice přináší i další přidanou hodnotu. Tento dobrý pocit a ona přidaná hodnoty by měly převážit dobrý pocit a přidanou hodnotu z toto, když byly peníze na účtě nebo v peněžence. To je podle mě pak ta správná investice.
OdpovědětVymazatPokud lidi budou takto uvažovat, mám za to, že budou své peníze vydávat uvědoměleji a zodpovědněji a z investování svých peněz pak budou mít lepší pocit, než když s nimi udělají to, co se dělá s nemocnými zvířaty.
Investice do krásného jídla, je jedna z nejlepších. Pokud je jídlo zdravé, přináší i nadčasovou přidanou hodnotu.
Smutné je taky to, že lidi penězům říkají "prachy". Je to skoro jako nadávka, nebo to aspoň nezní pěkně. Sami sobě tak dávají najevo, že si svých peněz neváží. Když si člověk koupí nový PC, novou motorku, nové krásné auto, nový dům, tak ho opečovává a vůbec o něm nemluví hnusně. Nevím, proč se tak škaredě mluví o těch penězích. Možná proto od člověka pak samy utíkají, když si jich majitel neváží. :)
Z fotky nemohu poznat, o jaký svetřík se jedná. Možná si ho ani nepamatuji. Ale neboj, doma si nechala tolik oblečení, že Ti dojetím potečou slzy, až se s těmi kousky zase setkáš. :)
K fotkám bych ještě dodala, že to zelené triko, co má Honza na sebe jsme po letech slavnostně vyřadili z jeho skříně, asi 14 dní zpátky s tím, že už se to opravdu nehodí, jelikož je na něm příliš narváno. Dnes ho má opravdu malé. V každém případě mu slušelo.