Fotečky

Dnes dopoledne jsem nahrála do systému své dva eseje. Doufám, že má David Simpson smysl pro humor. Ale aspoň jedna osoba se kvalitně zasmála nad mými vtípky, kterými jsou oba eseje protkány. Já. Haha.

Už mi zbývá jen udělat individuální kreativní projekt. Deadline je až za dva týdny, takže není kam spěchat. Ale chci to odevzdat už příští týden, tzn. než v pondělí 10. dubna pojedu do Toronta.

Na dnešní čtvrtou odpolední bylo v plánu skupinové focení exchange-student fotky před školou. Ze svého poobědového šlofíku jsem se probudila 15:40. Oběd mě zmohl, hlavně teda dezert - Cadbury čokoška kešu kokos. Ale stihla jsem to. Jo, ten kámen byl děsivě ledovej. Tady totiž dneska byly 4 stupně. Čtyři stupně a déšť. 

Jestli vám připadá zvláštní, že mám zavřené oči - tak bohužel, to jsem prostě já. Když mě někdo fotí, dělá mi obrovský problém nemrkat. Jako třeba tady, před čtyřmi a půl lety v Londýně. Tom opravdovém Londýně.

Nevím, proč na téhle vypadám tak nymyšleně, těžko říct.

Mám nějak moooc dlouhé vlasy. A sedím jako kluk. Ale to vlastně není nic nového pod sluncem. 

Smutná věc je, že už nemám maliny.