Deštivý den ve Venice

Další díl seriálu "Jak jsem se měla v Americe" je tady!

Pondělí 20. února se moc nevyvedlo, co se týká počasí - ale mohlo by být i mnohem hůř, viz druhý den v Universal Studios! Věděla jsem, že musím někam vyrazit, protože moji spolubydlící mi lezli na nervy, blázniví Amíci.

Zastávka číslo jedna - supermarket.

Moje bydliště se nacházelo asi čtvrt hodiny chůze od přístavu pro rekreační plavidla a malé loďky. 

Zastávka číslo dva - přístav.

Loďky fajn, jachty fajn, ale v tom počasí - nic moc.

Třetí zastávka - The Cheesecake Factory. 

Vypadá to trochu, že si žiju jako v pohádce, na těch svých cestách (podle jídel, která jím). Ale spím v pokoji pro šest, kde převládají kluci, kteří skupinově chrápou, což mě během noci opakovaně budí i přes špunty v uších. Každý den ujdu velkou spoustu kroků. Chybí mi takový ten komfort nasadit si tepláčky a jen chvíli sedět. A říkám si, že když už moje tělo dostává takhle zabrat - nic moc spánek, dost fyzické aktivity, tak je potřeba alespoň pořádné jídlo. 

Toto jsou těstoviny, kterým říkají andělské vlasy, s krevetami, rajčátky a chřestem s česnekovobylinkovou omáčkou. Normálně to jídlo mělo 1390 cal (já to vůbec neřeším tyhle věci, ale oni to psali v jídelníčku), ale já si dala raději nějakou umírněnější variantu s 600 cal - protože jsem věděla, že mě pak ještě čeká cheesecake, hlavní důvod návštěvy této restaurace!

Jak si můžete všimnout, pokud se na výběr čískejků podíváte blíže, dortíček má většinou dvakrát vyšší energetickou hodnotu, než moje hlavní jídlo :-D

Výběr byl opravdu bláznivý. Spoustu těch dortů měli poskládaných z několika vrstev - vrstva čískejku a pak vrstva nějakého pečeného dortu. Já si dala klasický cheesecake s jahodami. Jak mi ho chlapík donesl, tak si říkám "cože, takovej prcek??? tolik peněz a takovej prcek??" ale dalo mi to pořádně zabrat, jakože opravdu pořádně. Děkovala jsem pak sama sobě za to, že jsem si vybrala tu umírněnější variantu hlavního jídla.

Po jídle jsem se šla kouknout k oceánu, abych trošku vychodila ten dortík.

Koukala jsem na surfaře. Mám jedno super video, jak jeden z nich unikl vlně, ale mám problém s nahráváním videí sem na blog, takže smůla! Ukážu, až se shledáme!

Z mola jsem zamířila "domů", ale tam jsem jen zjistila, že spolubydlící jsou pořád stejně blázniví a proto jsem ještě vyrazila ven s cílem prozkoumat Abbot Kinney Boulevard.

Abbot Kinney Boulevard je hodně hezká ulice. V tom smyslu, že se tam nachází velká spousta malých obchůdku, takových hodně nekonvenčních, taky spousta nekonvenčních kavárniček a restaurací a velká spousta street artu.

Pořídila jsem jednu věc, nemohla jsem si pomoct. Bylo to v obchodě, kde prodávali koženou bundu za 500 dolarů! Já jsem ulovila ve slevách košili ze 105 dolarů na 29, jsem tak dobrá!!

Není to pro mě, je to dárek.

"We make a living by what we get. We make a life by what we give."

Tady tohle dole je showroom Toms bot, který zároveň funguje taky jako kavárnička. 

Moc se mi líbí ta světýlka - jednoduché žárovky, ale tak pěkné! 

Někteří je měli i na domech.

Den jsem zakončila jak jinak než obloženým chlebem a sýrovýma tyčinkama.