Další den v Santa Monice

Únorový den číslo 21 začal na Venice Beach deštěm. 

Ale stejně jsem zase vyrazila pěšky do hodinu chůze vzdálené Santa Monicy.

Cestou začalo nebe vypadat docela nadějně.

Na tuhle fotku jsem obvzlášť pyšná. Říkám jí kalužové umění.

Přestávka na jídlo, jupí! Ještě než jsem dorazila do Santa Monicy, dala jsem si pauzičku v Utrh Caffé - ten podnik, kde jsem měla to zelené odporné pití. A co jsem si objednala? Další zelené pití! Tentokrát ale bez tapioka perel a v teplé variantě - japanské matcha latté a bylo to moc dobré a taky hezké.

A k tomu samozřejmě zákusek.

Postupem času jsem zjistila, že je velmi těžké vyfotit fotku, na kterou by se mi nevecpal alespoň jeden racek.

Na molu v Santa Monice jsem konečně pořídila pohlednice.

Na oběd jsem zašla do Mendocino Farms, kde už jsem, podobně jako v případě Urth Caffé, taky jednou byla, ale šlo o jinou pobočku.

A měla jsem ten nejlepší salát na světě! (1) po dvou měsících jsem měla čerstvou mozzarellu - tak děsně mi chybí, v Kanadě stojí 7 dolarů!!!! (2) po stejně dlouhé době jsem měla prosciutto (3) dále tam byla kuřecí prsíčka, rajčátka, salátové listy a cibulka a dole byla schovaná restovaná červená paprika a (4) restované mandle na medu mňaaam!! + skvělý bazalkový dresink

Tady můžete v odraze vidět, jak jím. Co vidět nemůžete? Jak si přeju, aby byla mísa bezedná!

Jestli někdo někdy budete v Los Angeles, tak rozhodně doporučuju Mendocino Farms.

Mají spoustu variant a můžete si udělat i svůj vlastní salát nebo sendvič.

Od jídla se přesuneme... k jídlu! :-D 

Tady tenhle racek je jen jeden z mnoha racků, kteří mě při jídle bedlivě pozorovali a čekali, až mi upadne drobek. Neupadl, haha.

V mé krabičce se skrývaly..... 

Ty nejlepší wafle na světě!

Byly krásně křupavé, s citronovou krémovou polevou a čerstvým ovocem. 

Jakože opravdu čerstvým ovocem.

Přeplněným sluncem.

Nebo chemií.

Ale chutnalo skvěle:-D

Bylo jasné, že ze západu slunce nic nebude a proto jsem se vydala zpátky do Venice už docela brzy. 

Potkala jsem nějakého důchodce na kole, který se na mě usmíval, tak jsem se usmála taky. On otočil své kolo a jel zpátky za mnou a začali jsme si povídat. Třeba o jablečném štrůdlu, to na mě udělal docela dojem - když jsme se dostali k české kuchyni a on začal o jablečném štrůdlu. Říkal, že bych měla opustit svého přítele a jít bydlet s ním, že bydlí tady kousíček od pláže a že jsem hrozně hezká:-D a na rozloučenou mi dal pusu na tvář, byla jsem z toho docela v šoku, ale stalo se to tak rychle, že nebyl čas uskočit.

 Jelikož jsem byla "doma" docela brzy - a nechtěla jsem tam být s těmi lidmi - vyrazila jsem potom ještě ven s cílem sehnat poštovní známky. Neúspěšně. 

Sehnala jsem jen burger a hnusnou limču na večeři.