pátek 17. března 2017

Přesně za měsíc budu doma

Dnes ráno koukám na aplikaci Počasí na svém telefonu, která říká, že východ slunce ve Frýdku-Místku je v 5:55 a východ slunce tady v Londýně je 7:33 a říkám si - zvláštní.

Pak koukám na zeměpisnou šířku na mapě - Londýn je přibližně v úrovni Říma a v Římě vychází slunce 6:20. Záhada neobjasněna.

Tak si říkám sakra sakra a píšu sestře, jestli netuší a ona říká, že netuší, tak jí říkám, ať to kouká zjistit a ona říká Třeba v Kanadě nemají zimní čas. To sice neuhodila hřebíček na hlavičku, ale na hranu hlavičky a na hlavičku jsem ho postavila, když jsem zjistila, že se v neděli tady v kanadském Londýně (a bůhví kde ještě) posouval čas! Můj časový posun od domova je právě pouhých pět hodin! (Ale už jen na 10 dní, kdy se posune čas i v Česku.)

Víte, jak je najednou světlo dlouho do večera, když se čas posouvá na jaře, žejo?
Tak já jsem si toho 6 dní nevšimla.
Resp. říkala jsem si, že je najednou světlo nějak dlouho, ale víc jsem to neřešila.
Ale teď mi to všechno dochází, proto se mi posledních pár dní tak špatně usínalo, protože bylo vlastně o hodinu míň! Geniální.

Je to zvláštní, jak jsou všude po světě věci jinak, třeba taková banalitka, jako posun času.


Vidíte, jak se kašička koupe v javorovém sirupu? A to propojení šťávy z malin se sirupem mmmmm!! Minule jsem kecala - každý den nemám banán. A taky jsem kecala s tím mraženým ovocem - to už mi došlo.


V jednom předmětu jsme dostali papírovou jmenovku - normálně máme pouze plastovou viz další fotka. Papírová protože na ni máme ještě vyznačený náš styl na pracovišti - schováno za jabkem - nedůležité pro potřeby tohoto článku.

A tak jsem si tam udělala háčky a čárky a měla jsem z toho skvělý pocit. Hrozně se těším zpátky do Česka, až budou lidi zase normálně vyslovovat moje jméno. 

V dalším předmětu budeme v pondělí všichni zpívat a recitovat. Každý zvlášť před celou třídou. Budu zpívat českou hymnu. Neumím zpívat. Ale prý to nevadí. Navíc nikdo z Kanaďáků netuší, jak to má znít, takže báječné. Nikdy se mi česká hymna nijak zvlášť nelíbila. Ale jak si teď trénuju ten "zpěv", tak u ní docela měknu. Nojo, moc se těším domů. Složila jsem taky báseň.

76 dní v Kanadě
Londýn Ontario
už by to stačilo

Recitovat budu In These Arms od Bon Joviho. (můžeme recitovat i slova písně) 
Je to love song, asi to bude divný, ale nemusím se to nijak zvlášť učit, protože ty slova skoro umím.

Toto pondělí jsme dělali improvizovanou řeč. Každý předevšema. Minuta mluvení a téma jsme dostali vždy bezprostředně před projevem. Moje téma bylo lahev na vodu. Bylo to příšerné:-D ale prý je schopnost improvizace děsivě potřebná, s čímž se určitě dá souhlasit.


Tato fotka má ilustrovat plastovou jmenovku. Musím ji s sebou nosit na každou hodinu. Až budu zpátky na VŠE a bude mě tlačit zadek z těch dřevěných židlí, rozhodně se mi zasteskne po téhle učebně. 
Ten modrej azuritek to je Dave Simpson. Chtěla jsem, aby jste měli představu, jak vypadá, když o něm tak často píšu.
Ta pizza - vypadá to nevinně - dva dílky, ale je pod nima schovaný ještě jeden. A pak jsem si šla ještě pro čtvrtý.


Moje oblíbená umělecká fotka z posky. Abyste si nemysleli, že pořád jen jím.


A tohle je část nejdivnějšího rautu, co jsem kdy viděla. Ve škole byla nějaká akce pro studenty, kteří teď budou končit studium. Udělovaly se nějaké ceny, pár profesorů mělo krátké proslovy. Všichni tam šli ale jen kvůli tomu slíbenému obědu zdarma. 

Jako první vidím syrový květák a syrovou brokolici.
Nevim, jak vy, ale já tyhle věci nikdy syrové nejedla a ani se k tomu nechystám.
Pak - mrkev a paprika.
Pak nějaké omáčky k té zelenině.
Pak něco co vypadá jako nuggety - beru 6 ks, později zjišťuju, že je to smažená rybí směs se zeleninou...
Jediné dobré byly ty lesklé smažené kuličky - kuřecí maso - pouhé 3 ks na mém talířku.

Mini burgery - bohužel jsem zvyklá na vyšší standard viz šéfkuchařské duo Tereza a Martin Mičicovi.

Ale snědla jsem to žejo.
Darovanému koni na zuby nehleď.

3 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. dělali jsme nějaký online testík - odpovíš na pár otázek a z toho ti vyjede, co jsi za člověka - akorát s ohledem na to, jak se chováš na pracovišti.
      Mně vyšlo, že jsem analytická, rezervovaná, precizní, soukromá (jakože nerada sdílím osobní info) a systematická. Že upřednostňuju ticho, cítím se nekomfortně, když někdo nahlas dává najevo emoce nebo sdílí příliš mnoho osobních informací. Mám diplomatický přístup a ráda první přemýšlím, než něco řeknu - a mám ráda všechny, kteří dělají to stejné:-D

      Jsou čtyři možné ty profily
      D - dominance
      I - influence
      C- conscientiousness
      S - steadiness

      A každej člověk to má nějak namíchané. Já jsem třeba namíchané převážně C a S, ale mám i něco málo z D a I.
      Podle těch písmenek se taky jmenuje ten test - DiSC workplace profile.
      Odpověděla jsem na tvou otázku?:-D

      Vymazat
    2. Jo, úplně skvěle! A přijde mi, že je i docela přesný ne, nebo tak nějak si představuju tebe na pracovišti :D

      Vymazat