Sedm hodin a dvacet minut v Ottawě

Je úžasné si po čtyřech dnech na cestách konečně oblíknout něco jiného. Lowcost cesty mě naučily, a stále učí, jak si vážit základních věcí v životě, jako je např. čisté oblečení, sprcha nebo čaj. Co mi tenhle čtyřdenní výlet dal a vzal? Dal mi skvělé zážitky, hromadu hezkých fotek a úžasnou kšiltovku montreal canadiens (ok tu jsem si dala sama). Vzal mi slušnou hromádku peněz (ale peníze byly a budou, takže v pohodě) a především zdravé kotníky. Teď je mám asi dvakrát větší, než normálně. Vlastně ani nevidím, kde ten kotník má být. Je to jen červené a opuchlé, jej! Jestli mi to stálo za to? Rozhodně ano, nelituju ani jednoho jediného krůčku přísahám.

V pátek brzy ráno jsem dorazila do Ottawy. Dopředu jsem si udělala plán, co bych chtěla všechno stihnout, a jako první bod jsem si stanovila snídani v Baker Street Cafe, bistro asi hodinu a patnáct minut chůze od nádraží, úplně na opačnou stranu, než je zbytek věcí, co chci vidět. Ale jídlo, to je můj hnací motor, takže jsem se vydala na cestu. Po tmě, o půl sedmé ráno, v naprosto neznámém městě. Bylo asi mínus 15 stupňů.

Baker Street Cafe rozhodně nezklamalo. Všechna jídla vypadala naprosto famózně, ale některé kombinace jsem nechápala - například banánové lívance se sirupem a jahodami s PÁRKEM ano čtete správně. Já jsem si objednala zelený čaj, jehož velikost mě velmi příjemně překvapila a k němu opečeného skořicového šneka s čerstvým ovocem. 

Mňaaaaam. 

Po jídle nastal čas na "procházku" zpátky do centra. Svítilo sluníčko a dost se oteplilo - rozuměj asi mínus osm, velké teplo.

Toto je budova kanadského parlamentu. (dole)

Tohle je Aragog po dietě. 

Měla jsem obrovskou radost z toho, jaké vyšlo krásné počasí a pak ještě větší radost, když jsem pořídila přesně takovou fotku, jakou jsem si vysnila - fotku Rideau Canal Skateway - největšího bruslícího "skateway" na světě.

Nebylo to vůbec jednoduché, protože přes ten kanál vedou tři mosty a z prvních dvou, které jsem navštívila, byl výhled, který rozhodně neuspokojoval mé touhy, takže jsem musela jít i na ten třetí - a to bylo konečně ono.

Pro představu jak jsem vypadala - na horní části těla jsem měla pět vrstev - triko, mikču, mikču, svetr a bundu. Na nohách štrample (to jsou punčocháče pro Pražáky;)) a rifle. Nejhorší bylo se někde svlíkat - třeba v tom bistru, trvalo to celou věčnost. Ten drát je od externí nabíječky, která se stala nezbytností proto, abych udržela svůj mobil při životě. Podle barvy mých prstů můžete jasně vidět, že fotit v zimě není úplně sranda.

Takhle nějak vypadal můj oběd. Plus čtyři churro timbits z Tim Hortons.

Chtěla jsem si dát salátek nebo něco takového, ale tohle bylo tak rozkošné! 

Po tomhle "obědě" jsem vyrazila už na nádraží, odkud mi ve 13:00 jel autobus do Montrealu. Hlavní autobusové nádraží v Ottawě, hlavním městě Kanady, bych přirovnala velikostí asi k nádraží ve Frýdku-Místku, opravdu zvláštní! Obchod - občerstvení - tam mají jeden. Cestou do Montrealu jsem začala pozorovat první problémy s nohama :-D taky jsem spala a byla jsem velice natěšená na město svých snů.

Příští článek bude o Montrealu jako městě, hebrejském sendviči s uzeným masem, poutine s čekací dobou třičtvrtě hodiny, dvou nocích v hostelu, úžasném bistru, supáči, kde prodávají jen sladkosti a čipsy, krásných domech, bagelech a úžasném výhledu na město (viz foto). 

A článek po příštím článku bude o Bell Centre, zápase Washington Capitals - Montreal Canadiens a mojí nové kšiltovce hhh.

Pak bude ještě jeden článek a to o Quebecu, kde mi nádherně fantasticky sněžilo a to v úžasných mínus čtyřech stupních, takže nejkrásnější počasí, které jsem si mohla přát! Quebec článek bude o krásných uličkách, vánoční výzdobě, ledovém Pepkovi námořníkovi, dalším poutine - tentokrát navíc s uzeným masem a taky o tom, jak jsem si přivodila obrovskou modřinu ve snaze o dobrou fotku.