Pátek večer v Montrealu

Když jsem v pátek něco před čtvrtou odpolední dorazila do Montrealu, plán byl jasný - jídlo! Namířeno jsem měla do hebrejského bistra, asi dvacet minut chůze od autobusového nádraží. Svítilo slunko, byla docela zima, ale vzhledem k tomu, jak jsem šla rychle (za jídlem) tak to šlo.

(když na fotky kliknete, tak se otevřou větší a jsou potom hezčí)

Nesmírně se mi líbí Montrealské domy.

Všechny. Nejen tyhle. Asi tak 1000 krásných jsem nefotila.

Když sněží, tak to musí být nádhera.

O Vánocích to musí být neskutečná nádhera.

Tohle je jen pár náhodných domků, které jsem potkala cestou za jídlem.

Schwartz's bistro, cíl mé cesty, údajně nejlepší sendviče s uzeným masem (montrealská specialita) v celém Montrealu. 

Prodávali tam uzené maso po kilech (nebo spíš librách), sklenice kvašáků, zavařovaných nevím paprik nebo co, různá koření atd.

Nevím, proč se to jmenuje sendvič s uzeným masem. Mělo by se to spíš jmenovat talíř plný masa s chlebíkem. 

Bylo to luxusní a teploučké a skvěle nakořeněné a já se jen modlila, ať tato chvíle nikdy neskončí, ale skončila, tak jsem si smutně oblízla prstíčky, šla zaplatit a vydala se za dalším dobrodružstvím.

Ještě jsem chtěla říct, že v Kanadě jsou ceny všude uváděny bez daně. V supáči i v restauraci i při nákupu autobusových jízdenek na internetu. A daň se tam připočítává až při placení. A v restauraci se k dani připočítává ještě spropitné - není to sice automaticky, ale je prý hodně neslušné spropitné nedat, já většinou dávám dolar a půl - deset procent. A daně jsou různé v různých provinciích. Třeba v Ontariu jsou o něco nižší než v Quebecu. To jen tak pro zajímavost.

Mé kroky vedly k Chateau Mont Royal, což je "zámeček" na kopečku (kopeček se jmenuje Mont Royal), odkud je výhled na centrum Montrealu. Šla jsem hrozně rychle, protože jsem byla hrozně natěšená. Bylo mi děsné vedro (v tom mrazu...) a vlastně jsem ani nevěděla, kudy mám přesně jít, ale říkala jsem si, že když pořád půjdu do kopce, tak přece nemůžu nic pokazit.

Bylo tam dohromady zhruba trilion schodů.

A taková teráska, ze které byl ten výhled. 

Došla jsem tam chvíli po západu slunce, takže jsem chvíli čekala, než se setmí, abych si užila (a vyfotila) světýlka. 

Můj mobil to nezvládá vyfotit podle pravdy, ale to se nedá nic dělat.

Foťák je na tom o něco líp, ale taky žádná hitparáda.

Ale lepší, než drátem do oka, ne?

Od Chateau Mont Royal jsem se vydala směr centrum - svůj hostel. Hostel se nachází asi třicet kroků od jedné z hlavních ulic. První jsem obkoukla, kde se nachází a pak jsem šla s cílem sehnat si ještě něco k jídlu hledat supáč. Našla jsem akorát obchod Dollarama. Obchod Dollarama je obchod tak pro mojeho bratra (jen v dobrem bracho:-)). Neprodávají tam žádnou zeleninu, žádné ovoce. Prodávají cukrovinky a čipsy a krekry a párty čepičky. Prodávají nesmírné množství těchto věcí v nesmírně mnoha variantách. Každopádně jsem v té budově Dollarama nevím proč chytila wifi eduroam, wifi, kterou používáme v Praze na VŠE, tak jsem si vygooglila, kde je nejbližší supáč. Když jsem tam došla, tak jsem ale zjistila, že vlastně nevím, co chci, tak jsem si koupila jen vitamínovou vodu pomerančovou za dvě padesát a šla jsem se ubytovat.

Hostel byl v pohodě. Dvanáct lidí v pokoji, ale nikdy jsem je neviděla všechny najednou. Ten pokoj byl rozdělen na dva bloky a uprostřed byla koupelna a v tom mém bloku bylo šest lůžek a když jsem přišla, tak tam byl jen jeden kluk. Jo, byli to kluci s holkama dohromady. Stálo to v přepočtu 350 kč na noc a v ceně jsem měla snídani (o tom ještě v dalším článku), takže docela paráda! Ručník jsem si musela půjčit za dolar, koupelna byla čistá (nebo jsem samou únavou špatně viděla?? hh) a postel byla lepší než ta, na které spím tady - jak už jsem se zmiňovala a měla jsem k dispozici uzamykatelnou skříňku na cenné věci. Jediný problém byl, že v noci chrápalo tak pět lidí najednou. Měla jsem sice špunty v uších, ale ani špunty v uších nic nezmůžou proti pěti chrápajícím lidem. Ovšem díky naprosté vyčerpanosti jsem spala víc, než devět hodin. A rozhodně lépe, než předešlou noc v autobuse.

Ještě pár věcí z reálného času

- 2. března jdeme s Davem Simpsonem na snídani do hotelu Hilton

- dnes jsme se v Leadership and Communication dívali na dokument Martina Scorseseho o The Rolling Stones. Profesor přinesl čipsy a dívali jsme se na film. Předtím jsme ještě poslouchali Ice T (gangsterský rap) a Eminema. Zvláštní škola. 

- v neděli vyrážím na další výlet - zatím tajné destinace - ale jsou dvě a obě jsou v americe, jsem z toho trošku nervózní, budu pryč skoro 13 dní!!!

- moje sestra by měla brzy porodit!!!!! budu znovu teta!!!!

Je 0:32, jdu spát. Sestro, doufám, že budeš mít radost. Do 23:15 jsem dělala úkol do školy a pak jsem se rozhodla ještě sepsat tohle, abys měla co číst, až se probudíš!