Montreal, den druhý

Budíček jsem měla nastaven na 6:30, snídaně na hostelu začínala v 7 a já chtěla po snídani co nejdřív vyrazit do města. Snídaně probíhala následovně - v kuchyni kromě mě byla jen jedna holka, která se mnou nemluvila (jupí!!!! ráno potřebuju klid) a bylo tam nachystané jídlo, které jsme si mohli vzít. Já si do misky nasypala asi šest různých druhů cereálií, zalila to mlékem (kravským!!! to koukáte co) a pak jsem si ještě namazala tři chleby margarínem, jeden jsem pak ještě mázla burákovým máslem a ty zbylé dva marmeládou. A uvařila jsem si dva zelené čaje, protože tam měli příliš malý hrnek na to, aby mi stačil jeden.

Měla jsem namířeno do "starého" Montrealu, ale první jsem musela projít tímto "novým" Montrealem.

Procházela jsem taky kolem Bell Centre. Všude kolem Bell Centre byly budovy se znakem Canadiens. Nebo vlajkou. 

Když jsem byla menší, tak jsem si myslela, že existuje jen jedna jediná basilika Notre Dame a že je v Paříži. Chyba lávky. Basilika Notre Dame je na každém rohu hh.

Kousek od tohohle místa jsem viděla bezdomovce spícího na chodníku. Byla zima jako blázen. Ale asi v tom má praxi - spal vedle nějaké větrací něco (skvělé vyjadřovací schopnosti viďte) - jakože z budovy na ulici proudil teplý vzduch. Nechápu to. Nechápu, jak někdo může být bezdomovcem v Montrealu. Konec o bezdomovcích.

Tato fotka (nahoře) je focena u starého přístavu, vlevo je řeka svatého Vavřince.

Protože se mi chtělo příšerně čůrat a protože byla příšerná zima, nastal čas jít na jídlo.

Předem jsem si vyhlídla bistro / kavárnu. Na usazení jsem musela čekat, ale asi jen pět minut, a bylo mi to jedno, hlavní bylo, že jsem byla v teplíčku.

Selfíčka vždy a všude.

Já a zelený čaj, love story! Tahle sencha byl ale jeden z nejlepších, co jsem kdy pila. Měla jsem k tomu takový ultra lehký keramický kalíšek a chutnalo to opravdu božsky.

A k tomu jsem si dala "cha cha chia bowl". Což byl chia pudding s pyré ze sezónního ovoce - to bylo něco oranžového a myslíme si se sestrou, že to bylo mango, protože mango je teďka tady ve slevě, tak asi bude sezóna manga:-D každopádně to chutnalo božsky. Pak tam taky bylo jablíčko nakrájené na úzké hranolky, brusinky, banán, kokos a luxusní oříškové musli.

Po úžasném svačino obědu jsem vyrazila na hostel odložit si batoh a pak na zápas.

Po zápase jsem šla zpátky na hostel pro batoh (...) a pak jsem vyrazila do hodinu chůze vzdáleného podniku na večeři s tím, že cestou se ještě porozhlídnu po městě. Když jsem si obouvala boty, tak to hrozně bolelo a když jsem vyšla, tak to hrozně bolelo, ale řekla jsem si, že to určitě rozchodím a šla jsem.

Tahle budova byla super. Měnila totiž barvu.

K vyhlídnutému podniku, La Banquise, jsem došla v 17:51 a na stůl čekala venku v řadě do asi 18:25 a pak ještě asi deset minut vevnitř v řadě :-D

Na fotce ještě nejde vidět celá ta řada, tohle jsou asi dvě třetiny. 

V tomhle podniku dělají vyhlášené poutine - hranolky, sýrové kousky a gravy omáčka - tohle jsem si dala já - klasickou verzi. Ale mnohem víc mi teda chutnalo to, co jsem měla o den později v Quebecu, ale stejně jsem to snědla všechno:-D. Byla jsem asi jediná, kdo měl "classique poutine" ostatní si dávali kombinace se slaninou, papričkami, houbami, cibulí, hovězím, švýcarským sýrem, párkem, kuřetem, vepřovým masem, quacamole, smetanou nebo mletým hovězím. 

Infarkt na talíři.

Taky jsem byla asi jediný člověk s "regular" velikostí, většina lidí měla "grande", asi jim vyhládlo, když čekali tu frontu.  

Já si dala regular hlavně protože můj další plán byly dvě bagelárny - asi 40 minut daleko a pak z těch bageláren hodinu a 15 minut "domů". Vůbec jsem nebrala ohled na svoje nohy. A to jsem je už skoro nemohla ohýbat v kotníku.

Chtěla jsem si koupit dva bagely v první bagelárně a dva bagely v druhé bagelárně. V té první jsem se nějak nepochopila s prodavajdou, takže jsem si odnesla hned čtyři kusy. Dva "all dressed" - všechno koření (jako sůl, česnek, kmín, mák, sezam, už nevím, co ještě), jeden "multigrain" a jeden, který byl z jedné strany makový a z druhé strany sezamový.

V druhé bagelárně jsem si teda koupila už jen jeden - sezamový právě vytažený z pece. 

Vyrazila jsem směr hostel a hned se pustila do horkého sezamového bagelu - nebe.

Když  bylo po něm, vytáhla jsem si z batůžku ještě jeden "all dressed".

Zbylé tři jsem spráskala až ráno v autobuse do Quebecu.

Cestou domů jsem cítila vlhkost na prstech nohy tak si říkám "buď jsem blázen nebo mi praskly prsty". A když jsem přišla a sundala si boty, tak jsem zjistila, že mi opravdu praskly bříška dvou prstů a tekla z nich krev:-D jo je to trochu nechutné, ale chci jen aby bylo zřetelné, jak jsem musela trpět, když mi dokonce praskly prsty:-D

Měla jsem příšerně nateklé nohy a užívala jsem si naprosto ledovou podlahu na hostelu přemýšlejíc o tom, jak proboha zvládnu zítřejší Quebec.