neděle 26. února 2017

Město andělů, den číslo 1

Přílet na Los Angeles International Airport - asi 19:15.
Z letiště jsem jela busem, na který jsem čekala skoro hodinu. Měl stát osm dolarů, ale týpek nigga řidič říká, že mu nefunguje mašinka, tak to dneska bude zadarmo. Jel tak rychle, že jsem se bála, že umřu, najížděl na obrubníky, na všechny troubil a u toho všeho si zpíval písničky z rádia.

Pak jsem šla ještě asi 40 minut pěšky, přes Hollywood Boulevard. Představovala jsem si to trochu jinak, ten slavný chodník slávy. Všude smrděla tráva - ostatně jako v celé Kalifornii prostě všude smrdí marijuana. Na hvězdách slávy se váleli bezdomovci a všude byli divní lidé. Později mi došlo, že Američani = divní lidé, haha.

Ubytování jsem měla přes Airbnb. Ženská mi napsala, že mě v ten daný moment nemůže přivítat a tak mi někde schová klíč. Měla jsem trochu starosti, jestli to najdu, ale nebylo to tak složité, jak jsem si to představovala.

V apartmánu byly dva pokoje, dohromady 12 postelí, v mém pokoji šest. Jen co jsem se umyla, šla jsem spát, protože jsem věděla, že další den bude náročný. Postel bída, pokoj bída, spolubydlící příšerní, ale byla to ta nejlevnější varianta haha. Naštěstí jsem byla každý den tak unavená, že se to dalo přežít, prostě jsem hned usla.

(fotky doporučuji pro lepší kvalitu rozkliknout)
Budíček jsem měla nějak na šestou a vyrazila jsem směr Hugo's Restaurant s cílem dát si mandlové lívance ze samých zdravých dobrot, jako jsou quinoa, oříšky, brusinky  atd. 


V batohu jsem měla foťák, vodu, spoustu mapek a kraťasy, protože jsem tušila, že bude hodně hezky.




Bylo to 40 minut chůze a když jsem tam došla, tak jsem si akorát na dveřích přečetla, že dnes výjimečně otevírají až o hodinu později. Ale nebyla jsem smutná, jen jsem se vrátila o 200m a zašla na acai bowl, viz fotka.


Je to vlastně taková zmrzlinka ze samých extrémně zdravých, tělu prospěšných ingrediencí.
A kalifornské ovoce - o můj bože! Luxusní!


Pak jsem pokračovala ve svém denním plánu, další zastávkou byl Rodeo Drive, což je luxusní nákupní ulice, kde nakupoval Richard Gere s Julii Roberts v Pretty Woman, což bylo asi další hodinu chůze daleko. Ne, já jsem tam nenakupovala:-D


Podél hlavních cest mě to hrozně nebavilo, tak jsem chodila menšíma uličkama.


A fotila palmičky.









Po Rodeo Drive jsem potřebovala trochu spočnout a doplnit energii, tak jsem zašla do Urth Caffé, kde jsem v LA byla dohromady třikrát. Moje první objednávka byla ovšem nejméně chutná ze všech:-D


Jmenovalo se to nějak "Urth Bobba Green Tea" a prezentovali to jako jeden ze svých nejlepších nápojů, tak si říkám "jdu do toho!". Byl to japonskej matcha zelený čaj + mlíko (já si tam nechala dát rýžovej nápoj místo mlíka - rýžovej nápoj normálně konzumuju tady v Londýně s cereáliema a moc mi chutná) a to černé jsou tapioka perly. To pití bylo hnusné, tak si říkám, že ty perly to zachrání. Ale byly to ty nejhnusnější tapioka perly, jaké jsem kdy měla. Bylo to ovšem celé tak odporné, až mi to začalo za chvíli chutnat.

A když jsem do sebe cpala tu čokoládovou dobrotku vedle, tak mi paní vedle říká, že takové věci mohou jíst jen hubeňoučké dívky, jako jsem já, že ona se na to jen dívá a už přibere 5 liber a že jsem hrozně "cute". Byla jedním z mála Amíků, kteří se mi líbili haha.


V téhle kavárně jsem se taky převlíkla do kraťas, protože bylo teploučko. Další zastávka bylo Los Angeles County Museum of Art neboli LACMA. Bylo to další hodinu chůze. A když jsem tam došla, tak jsem zjistila, že mají pro rekonstrukci zavřeno. Tak jsem obfotila palmy s lampama, které znám z různých filmů - cítila jsem se tak speciálně, že jsem někde, kde se něco točilo.





Touhle dobou už mi bylo HODNĚ teplo. 


Asi 15 minut od tohohle byly Farmářské trhy a The Grove - takové nákupní prostranství - je tam spoustu obchůdků, restaurace atd, ale není to pod jednou střechou jako typické obchoďáky v Česku, je to spíš taková promenáda. Uprostřed byla fontánka s kachničkama nebo co.


Taky to bylo místo, kde jsem poprvé v životě spatřila rozkvetlý strom v únoru.


Odpočívala jsem tam na lavičce ve stínu asi hodinu, protože se mi konečně po půlce dne podařilo chytit wifi:-D a pak už jsem vyrazila na oběd.


Šla jsem do Mendocino Farms, kde jsem byla pak ještě jednou v Santa Monice, ale nejraději bych tam chodila každý den po zbytek svého života. Dělají sendviče a saláty, hodně dobré sendviče a saláty.



Vybírala jsem hodně dlouho, ale nakonec jsem zvolila sendvič "Study of Heat" tedy něco jako studie pálivosti? Bylo tam restované krůtí maso, uzená gouda (po dvou měsících jsem měla goudu!!!!! nebe), avokádo, rajče, jalapeno a salátek.


A ještě mi k tomu dali pálivou salsu. Takže jsem málem uhořela.


Další na programu byl jen západ slunce na Griffith Observatory, ovšem tato observatoř byla asi 2 a půl hodiny chůze od tohoto obědového místa, proto jsem se vydala na cestu už asi o půl třetí. Západ slunce byl něco kolem 17:30.


Cestu jsem se snažila brát spíše zase přes menší uličky. V jednu chvíli jsem šla takovou asi docela dobrou čtvrtí, kde např. na jedné zahradě pracovali hned čtyři zahradníci najednou.


Po hodině chůze jsem doplnila cukry touhle melounovou limčou a pokračovala jsem, už ne tak dobrými čtvrťmi:-D, ke Griffith Observatory, odkud mám deset tisíc krásných fotek, proto z toho udělám samostatný článek.

2 komentáře:

  1. Tak na fotky z Griffith Observatory se určitě těší Honza, včera mi prozradil že ho to místo zaujalo :-P

    OdpovědětVymazat