pátek 24. února 2017

Chicago, stát Illinois

Dorazila jsem domů dnes ve 4 ráno, v 5 jsem "upadla do kómatu" a probudila jsem se 13:41. Je zvláštní snídat o půl třetí, ale co se dá dělat! Jsem šťastná, že jsem zpátky v Kanadě, lidé jsou tady normálnější v porovnání s Amíkama.

Má cesta začala v neděli 12. února večer. V Londýně byla zrovna sněhová bouře - bílo všude, sněžilo na všechny strany. V devět večer jsem vyjela z Londýna směr Detroit (asi 3h), kde jsem přestoupila na autobus do Chicaga. (asi 5h a 1h časový posun oproti Londýnu)

V Chicagu na nádraží jsem byla druhý den ráno v 5:30 a byl to teda silný zážitek. Byla jsem tam skoro jediný árijec, všichni byli hnědí, někteří až fialoví (haha) a valná většina lidí byli hrozně ošklivě tlustí.

Sebrala jsem všechnu svou odvahu a vyrazila něco před šestou úplně potmě směr Millenium Park.



V Millenium Parku mají tuhle obří věc, které říkají Velká fazole.



Potřebovala jsem se zabavit, než mi otevřou v 6:30 snídaňovej podnik, tak jsem velkou fazoli obfotila ze všech stran.


Většina turistických fotek z tohoto místa je se spoustou lidí, ale já tam neměla ani živáčka! Ranní ptáče líp nafotí.



Ty "chlupy" v té fotce nahoře to je "kožíšek" z mojí bundy. Musela jsem skoro klečet na chodníku, když jsem to fotila, ale stejně se mi tam ten barák nevlezl celý, k vzteku!


Na snídani jsem si zašla do předem vyhlídnutého Wildberry Pancakes and Coffee a dala jsem si wildberry pancakes and... ne, nedala jsem si kávu, dala jsem si čaj. Lívanců bylo šest (nebo pět?) a byly obrovské a nadýchané, takové buchtičky, a vždycky, když jsem je polila tím sirupem, tak on se vsáknul dovnitř a pak to chutnalo božsky.


Byla jsem vyvedená z míry při placení. Jak jsem pochopila až později, když platíte v podniku v USA kartou, obsluha si kartu odnese pryč, tam jí "projede" a vám přinese účet s tím, abyste tam napsali, kolik dáváte spropitné a hlavně abyste to podepsali, a pak si ten účet vemou. 

Fakt bláznivé. Já se ke svoji kartě chovám hodně obezřetně a s úctou, a ti Amíci se k ní chovali vždycky tak hnusně, až mi z toho bylo smutno :D

Dosnídala jsem asi o půl osmé, ale ubytovat jsem se mohla jít až ve tři, takže jsem si udělala tour de město s kufříkem.


Ještě jednou jsem zašla k fazoli.


Měli by si ji vyleštit.



A potom jsem šla obdivovat architekturu kolem řeky.


Trump international hotel and tower.


Mají to tam tak hezky promíchané, ty nové baráky s těma starýma barákama.







Tohle je Chicago Theatre. (divadlo)


Koblížky na odpolední svačinku.


Když jsem začala být hodně unavená, věděla jsem, že potřebuju doplnit energii aka jít se najíst.
(něčeho výživného, ne koblížků)


Podnik jsem si opět vyhlídla předem.
Co se mi v Kanadě a Americe na všech podnicích hodně líbí je to, že voda zdarma je naprostá samozřejmost a většinou vám ji na stůl postaví ještě dřív, než si vůbec stihnete sednout.


Dala jsem si obědovou zvýhodněnou nabídku - poloviční porce dvou různých jídel za cenu jednoho.
Ten sendvič byl s krůtí šunkou, sýrem, křupavou slaninou, avokádem a salátem a ten chleba byly vlastně velmi luxusní topinky.
A ta pizza neboli "pizzetta" byla taky jako z nebe.


Obsluhoval mě hrozně milý chlapík. Ptal se, odkud jsem a pak říkal, že by do Česka hrozně chtěl, že slyšel o tom, jaké tam máme super pivo. Že oni sice tady v tomhle podniku podávají české pivo, ale že by to chtěl zkusit v Česku.

Po obědě jsem se už vydala směr hostel, bylo to asi hodinu pěšky.
Kdyby někoho zajímalo, jak to tam vypadalo, tak TADY je odkaz.
Rozhodně bych ten hostel všem doporučila, bylo to nejlepší místo, kde jsem zatím spala při cestování.

Předem jsem platila jen zálohu pár dolarů a měla jsem to doplatit na místě. 
Ale nefungovala mi karta. 
Měla jsem sice u sebe hotovost, ale stejně mě to štvalo, jakože co se to děje.
Stalo se to pak v Americe ještě dvakrát.
Naštěstí jen dvakrát.
Za výběr z bankomatu chtěl bankomat 6 dolarů. Moje banka si strhne 100Kč. Fňuk.

Když jsem se ubytovala, dala jsem si koblížky a asi na hodinu jsem usla.
Postel byla luxusní, nejlepší, na které jsem za poslední dva měsíce spala:-D

V pokoji jsem byla já a tři další holky.

Po šlofíčku jsem se vydala ještě do města, tentokrát k jezeru Michigan.




Tady na téhle fotce je letadlo (neplést s tím ptáčkem) a když jsem ho pozorovala, tak jsem měla takový zvláštní pocit, protože jsem věděla, že zítra letím já! Jakože aby bylo jasno, nejsem moc létající mazák, byl to teprve můj pátý let v životě.


Procházku jsem zakončila hot dogem a hranolkama.
Spala jsem devět a půl hodiny.
Snídala jsem hodinu :-D
Měla jsem dvě misky cereálií s mlékem, džus, dva čaje, toust s máslem a jahodovou marmoškou, dva s máslem a arašídovým máslem a banánem a dva s máslem a jablečnou marmoškou.
Ne, nechápu, jak jsem to do sebe všechno nacpala.

K obědu jsem měla maličkej cheeseburger a pak už jsem jela směr letiště.
Z centra tam jelo přímo metro, asi 50 min.

U letištní kontroly jsem nemusela dávat tekutiny zvlášť do pytlíčku jako jsem to musela dělat v Praze nebo ve Francii, což jsem docela ocenila. Ale zase jsem si musela sundat boty a pak ženská zkoumala moji kšiltovku, nevim, asi jestli za lemem nemám kokain nebo netuším.


Letěla jsem s nízkonákladovou společností Frontier Airlines, na kterou jsou recenze opravdu příšerné. Každopádně oba dva moje lety proběhly naprosto bez problému, oba byly dokonce o hodinu kratší, než měly být. Let do Los Angeles byl teda kvůli turbulencím nic moc, ale při zpátečním letu do Chicaga jsem celou dobu spala.

Co je na amerických nízkonákladovkách nepříjemné je to, že za carry on zavazadlo se musí připlácet, a to docela hodně. 


Chicago O'Hare International Airport je hodně velké letiště. Ani se nedivím Kevinovi Mekkalistrovi, že nastoupil do špatného letadla.  
Letištní wifi byla časově omezená jen na 30 minut, no nehoráznost, takže jsem se tam kousala nudou, než se mi podařilo připojit se na nějakou wifi Admirals clubu (takže nějakých cestujících zbohatlíků:-D) chtěli po mě číslo pasu, tak jsem to napsala, že jako za pokus nic nedám a fakt to šlo!

Další články bych viděla asi nějak takhle:
- první den v Los Angeles (ušla jsem 53 tisíc kroků, takže opravdu hodně fotek:-D)
- Universal Studios Hollywood (což možná rozdělím na dva články, protože jsem tam byla dva dny)
- přesun z Hollywoodu na Venice Beach (z prvního airbnb do druhého airbnb + shrnutí prvního ubytování - někdo mi snědl preclíky v čokoládě - žíla mi z toho vyskakuje ještě teď)
- první den v Santa Monice
- deštivý den na Venice Beach, Marina Del Rey + The Cheesecake Factory a ulice s hipsterskýma obchůdkama
- druhý den v Santa Monice
- poslední den v Los Angeles - Santa Monica s kufříkem v ruce
- a možná ještě článek o strastiplné cestě domů, ale to nevim:-D

Takže aspoň sedm článků z toho bude. Fotek mám hroznou spoustu. Musela jsem pořád mazat další a další aplikace v telefonu, abych si udělala místo na fotky. 

Utratila jsem sice dvakrát víc, než jsem měla v plánu, ale jolčo. 
(YOLO - you only live once - žiješ jen jednou ;-))
(navíc se ukázalo, že mám kolem sebe pár dobrých andělů:-))

V pondělí mi zase začíná škola a přibudou mi dva další předměty.
Plus bych asi měla konečně začít něco dělat do ostatních předmětů. 

Jeden z nových předmětů je Pokročilé prezentační dovednosti a hned na pondělí si máme připravit tříminutovou řeč na téma "Mám sen" bože, o čem budu mluvit???

5 komentářů:

  1. Ráda čtu tvé články, těším se na další a taky že uvidím více fotek než jsi mi poslala :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslíš, že to mám hodně nacpávat fotkama? Já se bojím, ať to pak spíš neodrazuje, když jich tam bude milion, ale zásoby mám slušné:-D

      Vymazat
    2. Mě to teda rozhodně neodradí :-D ale třeba můžeš udělat jeden článek jenom s fotkama. A neměj depresi že tvůj pobyt není ani v půlce, to už bude za dva dny ! :-D

      Vymazat
  2. Musíš je ohromit tím, že sis v Kanadě už svůj sen splnila a že momentálně hledáš další! Určitě budeš originální :D A ty jídla ti závidím <3 i L.A. ti závidím a všechno ti závidím! Pořádně si to užívej, ať mi to pak můžeš vyprávět a ať ti můžu závidět ještě víc :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terez a já ti zase závidím, že ti má kdo uvařit čaj:P (teda nevím, jak to máš zařízené v Olomouci, ale aspoň jak jsi na víkend doma:-D) ono to cestování není jen samé slunce a duha haha. Navíc už jsem pryč z domu hrozně dlouho a mám trochu depresi z toho, že ještě nejsem ani v polovině pobytu:-D

      Jídla v LA byly luxusní, na to budu ještě hodně dlouho vzpomínat:-D teď už jedu zase lowcost :-( :-D těstoviny, rýži, chleba s máslem:-D

      Vymazat