Potluck Dinner byla úžasná. Snědla jsem tolik jídla! Měli jsme sushi, hovězí po čínsku, nějakej bůček nevím na jakej způsob, jarní závitky, těstovinový salát, pečené kuře, můj quiche a ještě cosik, ale už nevím. A pak jsem se vrhla na sladké. Jedna Němka upekla bábovku, to jsem měla obrovskou radost, měla jsem asi čtyři kousky, pak jsem měla tak pět čokoládových cookies a pak timbits. Timbits jsou čistě kanadská záležitost, prodávají se v Tim Hortons, což je čistě kanadský fast food a je to donutové těsto, někdy plněné, někdy ne, obalené ve spoustě cukru. Jak jsou donuty uvnitř diravé, tak timbits mají být ty "prostředky".
Pak jsem ještě s pár lidma zůstala v "domě hostitele" asi do půlnoci a je to fakt zvláštní, protože asi mezi deseti lidmi jsem byla jediná ne původem z Asie! Bydlí tam čtyři kluci, z toho jeden - jediný neasiat, byl zrovna někde pryč, ale jinač všichni tři asiaté - jeden byl ale narozen ve Vancouveru, další v Calgary a třetí sice v Hong Kongu, ale od čtyř žije v Torontu. Pak tam měli nějakého společného kámoše, který vypadal docela "bíle", ale jak jsem si pak všimla na fíbku, tak jeho mamka je asiatka. A pak tři exchange holky z Hong Kongu a Tommy z Taiwanu. Hodně asijské tady ta Kanada haha.
Holka, co tady byla loni, mi doporučila k vyzkoušení Beaver Tail, což je v přesném překladu bobří ocas. Je to taky čistě kanadská záležitost, je to dokonce nějaká franšíza, Beaver Tails.
Nejzajímavější na tom je, že jsem do té doby netušila, že bobří ocas má opravdu skoro takový tvar. Schválně si to vygooglujte, pokud taky netušíte! Prý ho ten bobřík používá jako kormidlo.
Zbytek článku je jen o škole, nic jiného zajímavého se mi neděje. Tento víkend musím dokončit týmový projekt ještě pro svou pražskou školu a až ten další víkend jedu na ty Niagáry a pak ten další další do Montrealu, kde si nacpu pupek (už jsem si vyhlídla asi tři restaurace s tím nejvíc prasáckým jídlem širokodaleko hh).
Důležitou částí hodnocení předmětů tady na Ivey je contribution v hodinách, tzn. nějaká aktivní participace, zajímavé argumenty v diskuzích atd. Rozhodně to není jednoduché, protože (1) genderové složení je cca 73 % kluci a 27 % holky a ti kluci jsou tak děsně průbojní a (2) přesně a dostatečně rychle formulovat myšlenky v angličtině ještě úplně nezvládám. Každopádně i přesto jsem si svůj první příspěvěk představovala trochu jinak, než jak to nakonec bylo.
Zrovna jsme s Davem Simpsonem probírali příklad firmy, která obdržela obrovskou objednávku, kterou ale podle účetní rozvahy nemá z čeho vyrobit, jakože nemají dostatek finančních prostředků. Dave chtěl, abychom mu řekli, kam bychom šli pro ty chybějící peníze, 2 a půl milionu kanadských dolarů, takže jsme měli určit všechny možné zdroje externího financování. Nějaký průbojný kanadský chlapec se přihlásil s tím, že půjde do banky. Jediný kolaterál, tzn. to, čím by firma mohla ručit bance, byla půda za půl milionu, která už ale je kolaterálem u jiné půjčky.
Dave chtěl vědět, co jim tam řekne. Tak chlapec mluvil a mluvil a myslím, že se v tom docela motal. Já ho nevnímala, protože hrozně huhňal, ale myslím, že měl nějakou docela absurdní variantu - jakože by mu v té bance tu půjčku nikdy nedali. A Dave najednou "a co by na to odpověděla bankéřka Bára?" tak si říkám "sakra", nasadila jsem úsměv, udělala jsem dlouhé hmmmm a řekla "okay" - jakože mu tu půjčku dávám. Což vedlo k výbuchu smíchu u všech asi šedesáti spolužáků a taky Davea. Všichni se smáli opravdu dlouho a pak Dave řekl, že musíme zkusit nějakého ne tak hodného bankéře.
Haha.
Den poté jsem měla se stejným profesorem jiný předmět - Leading Family Firms - a tam jsem si vhodnou poznámkou k tématu naštěstí trošku vylepšila reputaci, uf. Děláme takové zvláštní, ale zároveň super věci, třeba jsme měli za úkol napsat seznam klíčových lidí v našich životech (zdravím všechny klíčové lidi v mém životě, především Jungmann street, ten panelák v Místku u hlavní cesty a ten dům v Lískovci, kde se vaří nejlepší jídlo širokodaleko) a kolik mají let a kolik budou mít let za pět, deset, patnáct, dvacet let atd. Dave k tomu říkal, že jeho děťátko má zítra 18 let, ale že pro něj to bude vždycky děťátko, protože je to jeho nejmladší dcera, a že čas hrozně letí, tak ho nemůžeme prosrat. Tak to neřekl. Ale říkal, že pokud jsme mamce slíbili, že s ní jednou pojedeme do Paříže, tak bychom to neměli odkládat, protože jednoho dne na to bude maminka příliš stará.
Dnes jsme s Davem celou hodinu (1h20min) probírali poslední koncert Rolling Stones. Sledovali jsme jednu píseň na videu a musím teda říct, že Mick Jagger v 73 letech vlnící se na pódiu je jen pro opravdu silné žaludky. Pak jsme dostali čísla, kolik koncert vydělal, kolik se utržilo na lístcích, občerstvení, reklamních předmětech, cédéčkách, reklamě a měli jsme za úkol ty peníze rozdělit mezi
- zakládající členy Rolling Stones - dostane třeba něco Brian Jones, který zemřel už v r. '69? a co další původní členové, kteří ale byli postupně nahrazeni?
- pronájem prostoru / lidi, co pracují kolem pódia
- ty s občerstvením
- kapelu - kdo vůbec je v kapele? dostane něco Bill Wyman, který se rozhodl, že si bude raději hrát s vnoučaty (díky bohu je mu 80) a na turné jet nechce? Kolik dostane týpek, co hraje na basovou kytaru místo něj?
- participující - je vokalistka Lisa Fischer, která s nimi vystupuje 18 let, součástí kapely?
Byla jsem ve skupině se čtyřmi Kanaďany - ani jeden nebyl Asiat, neuvěřitelné!!! A byli to docela vtipní kluci. Škoda jen, že nemluví trochu pomaleji, třeba bych jim rozumněla víc, než 60 % toho, co říkají, haha. Mluvili jsme o tom, kolik přidělíme té vokalistce Lise a týpek říká "šel bys na její koncert?? nikdy" - tzn. nějaké drobné pro Lisu, protože netvoří tu hodnotu, a pak "šel bys na koncert micka jaggera??? nikdy, bylo to odporné". Nejvíc mě baví, jak nikdo neumí vyslovit mé jméno. Ale je mi to vlastně jedno, já ani nechci, aby se snažili, ale oni se chtějí snažit a já vždycky jen "hmmm almost" "hmmm not really but doesnt matter".
Došli jsme k tomu, že Mick Jagger a Keith Richards každý dostanou tak kolem 35 % (a ostatní jen nějaký drobný hh), protože kdyby tam nebyli oni, tak by na ten koncert nikdo nešel, a že kdyby poměr těchto dvou nebyl stejný, tak by se kvůli vzájemným sporům kapela rozpadla už hodně dávno.
Taky tihle dva dostávají nehorázné peníze z licenčních poplatků k písním, které napsali. The Rolling Stones jako společnost mají centrálu v Nizozemí, z daňových důvodů. Taky jsem se dozvěděla, že Michael Jackson koupil licenční práva k písním Beatles, takže teďka z každé písně Beatles, co kde hraje, těží děcka Michaela Jacksona. Pak taky že úvodní znělka Kriminálky New York, Miami a Las Vegas, mých nejoblíbenějších seriálů z dob, kdy mi bylo asi 14, je píseň od The Who a že ten týpek, co ji napsal, z toho má hodně slušné peníze, jen protože to mají tyto kriminálky jako znělku.
A taky že David Bowie byl docela chytrák a rozhodl se upřednostnit současné bohatství oproti tomu budoucímu (jako tomu budoucímu, kterého se nemusí ani dožít), takže není jednou z hvězd, které bohatnou až po smrti. Rozhodl se totiž, že prodá svá licenční práva ke svým písním a to Goldman Sachs, americké investiční bance. A ta banka to pak prodávala jako "Bowie Bonds". Takže teďka si mnou ruce držitelé Bowieho dluhopisů. Třeba když Bowieho píseň Changes hraje ve Shrekovi. Dave taky říkal, že když ta píseň hraje v rádiu, tak jeho dcery "joo to je ta ze Shreka" a on jen nešťastně "ne, to je Bowie, začátek 70. let". Haha. On je dost nešťastný z dnešní "moderní hudby" a proto nám na začátku každé hodiny pouští nějakou oldschool píseň. Je to super učitel, určitě jsem ještě neměla lepšího.
Zítra budu poprvé tady v Kanadě prát prádlo a poprvé v životě používat sušičku, doufám, že to neskončí nějakou katastrofou. Asi musím koupit nějaký prací prášek, je tady sice nějaký tekutý prostředek, který jsem původně chtěla použít, ale po bližším očuchání si nejsem jistá, jestli tomu můžu důvěřovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat