Včera jsem byla hrozně smutná. Z toho, že tady nemám nádobí, žádný výběr čajů, akorát jeden nůž, se kterým třeba slaninu spíš trhám, než krájím, že když restuju slaninu, tak ji míchám nožem, že mi chybí papučky a větší výběr oblečení, že chci pořádné jídlo, pořádnou peřinu, povlečení (ta deka mě někdy fakt kouše) a polštář a větší výběr tepláků (hrozně ráda si střídám tepláky podle nálady, ale tady mám jen jedny) a navíc mi bylo špatně z kanadského piva nebo co já vím, tak jsem smutně ležela v posteli a chtěla jsem zpátky domů.
Pak jsem se rozhodla, že takhle to dál nejde a vzala jsem si k ruce svoji kreditku.
První kup - Za dva týdny, 28. ledna, jedu na "školní výlet" na Niagárské vodopády.
Druhý kup - Za tři týdny si splním svůj dávný sen z dob, kdy mi bylo asi čtrnáct, a zajedu si na zápas NHL do největší hokejové haly na světě, Bell Centre v Montrealu, a to konkrétně na Montreal Canadiens vs. Washington Capitals.
Při svém čtyřdenním výletu do Montrealu navštívím taky Ottawu, kanadské hlavní město, a nejspíš taky Quebec City.
Takže teďka jako divá opisuju své číslo kreditky pořád a pořád dokola a bookuju si autobusy a hostel v Montrealu. A funguje to, už nejsem tak smutná, jako včera, haha.
Takové srandičky jsou docela financially demanding, ale přece jsem nepřijela do Kanady proto, abych fňukala v posteli, ne????
No a teď si asi půjdu zacvičit a potom zkusit sehnat listové těsto, ale spíš z toho kouká neúspěch. V sobotu máme akci bruslení v parku a pak Potluck Dinner. Potluck dinner znamená, že každý donese nějaké jídlo / pití / dezert a pak to bude s ostatními sdílet, takže bude spousta různého jídla. No a já bych chtěla přinést něco českého, ale knedlozelovepřo v jednom rendlíku asi neudělám, a tak bych chtěla zkusit jablečný štrůdl, jestli seženu to těsto. (kdybych ho sehnala, tak stejně nevím, jak ho vyválím, možná bych mohla zkusit lahev od minerálky... :D)
Žádné komentáře:
Okomentovat